Vltava v notách

Bedřich Smetana, český hudební skladatel, je pojmem nejen na české hudební scéně, ale jeho dílo je proslavené po celém světě. Jak známo, žil a tvořil v 19. století, v době romantismu, což také ovlivnilo jeho skladby. Kromě známých oper, jako je například Prodaná nevěsta nebo Libuše, je nejčastěji prezentován cyklem 6 symfonických básní Má vlast. Jednotlivé části představují Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Inspiraci pro téma jednotlivých symfonických básní hledal autor v české krajině, historii, zvycích či legendách.

Symfonická báseň Vltava je druhá v pořadí a vznikla roku 1874. Tóny Vltavy nás unáší na cestu od pramenů Teplé a Studené Vltavy, až po její ústí do Labe. Nejprve nás uvítají dvě flétny, symbolizující Teplou a Studenou Vltavu, které se posléze spojí v jeden hudební tok. Do luhů a hájů nás odnáší zvuk lesního rohu. Veselou svatební scénu nejlépe vykreslí melodie české polky. Následuje noční měsíční scenérie s rejem rusalek, vířivý hukot Svatojánských proudů, s přiblížením se ku Praze se objevuje motiv mýtického Vyšehradu, až se nakonec široká Vltava vlije do Labe. Celou skladbou se prolíná opakující se hudební motiv Vltavy.

Zdá se až nemožné, že takovéto velkolepé a krásné hudební dílo dokončil Bedřich Smetana jako zcela hluchý.